Začněme vysvětlením různých stupňů nevýbušnosti, co znamenají a jak je v praxi vybírat na příkladu nevýbušných rozváděčů.
Klasifikace plynu/teplotní skupina | T1 | T2 | T3 | T4 | T5 | T6 |
---|---|---|---|---|---|---|
IIA | Formaldehyd, toluen, metylester, acetylen, propan, aceton, kyselina akrylová, benzen, styren, oxid uhelnatý, ethylacetát, kyselina octová, chlorbenzen, methylacetát, chlor. | Metanol, etanol, ethylbenzen, propanol, propylen, butanol, butylacetát, amylacetát, cyklopentan. | Pentan, pentanol, hexan, etanol, heptan, oktan, cyklohexanol, terpentýn, nafta, ropa (včetně benzínu), topný olej, tetrachlormethanol. | Acetaldehyd, trimethylamin | Dusitan ethylnatý | |
IIB | Ester propylénu, dimethylether | Butadien, epoxidový propan, ethylen | Dimethylether, akrolein, karbid vodíku | |||
IIC | Vodík, vodní plyn | Acetylen | Disulfid uhlíku | Dusičnan ethylnatý |
Certifikační označení:
Ex d IIB T4 Gb/Ex tD A21 IP65 T130°C je univerzální certifikát pro ochranu proti výbuchu plynu a prachu, kde část před lomítkem (/) označuje stupeň odolnosti proti výbuchu plynu a část za lomítkem označuje odolnost proti výbuchu prachu.
Ex: Označení nevýbušnosti, standardní formát IEC (Mezinárodní elektrotechnická komise) pro hodnocení nevýbušnosti.
d: Nehořlavý typ, který označuje, že primární forma ochrany proti výbuchu je nehořlavá.
IIB: Představuje ochranu proti výbuchu plynu třídy B.
T4: Označuje teplotní třídu.
Gb: Označuje, že tento výrobek je vhodný pro zónu 1 ochrany proti výbuchu.
Pro část s nebezpečím výbuchu prachu v druhé polovině stačí dosáhnout nejvyššího stupně ochrany proti prachu 6 na základě norem pro ochranu proti výbuchu plynu.
tD: Představuje typ ochrany krytu (zabránění vznícení prachu pomocí krytu).
A21: Označuje příslušnou oblast, vhodnou pro zónu 21, zónu 22.
IP65: Představuje stupeň ochrany.
V reálném prostředí je zásadní zvolit správnou třídu nevýbušnosti.
Nejprve je důležité pochopit dvě hlavní kategorie, které jsou popsány níže:
Nevýbušné typy:
Třída I: Elektrická zařízení pro hlubinné uhelné doly;
Třída II: Elektrická zařízení pro všechna ostatní výbušná plynná prostředí kromě uhelných dolů a podzemí.
Třídu II lze rozdělit na IIA, IIB a IIC, přičemž zařízení označené IIB lze používat za podmínek vhodných pro zařízení IIA; IIC lze používat za podmínek vhodných pro zařízení IIA i IIB.
Třída III: Elektrická zařízení pro prostředí s výbušným prachem jiná než uhelné doly.
IIIA: Hořlavé úlety; IIIB: Nevodivý prach; IIIC: Vodivý prach.
Prostory s nebezpečím výbuchu:
Zóna 0: Tam, kde jsou vždy nebo často přítomny výbušné plyny; trvale nebezpečné po dobu více než 1000 hodin/rok;
Zóna 1: Tam, kde se mohou při běžném provozu vyskytovat hořlavé plyny; přerušovaně nebezpečné po dobu 10 až 1000 hodin/rok;
Zóna 2: Tam, kde se hořlavé plyny běžně nevyskytují, a pokud se vyskytnou, tak pravděpodobně jen zřídka a krátkodobě; nebezpečná přítomnost 0,1 až 10 hodin/rok.
Je důležité si uvědomit, že se zabýváme třídou II a III, zónou 1, zónou 2; zónou 21, zónou 22.
Pro plyny obvykle stačí dosáhnout úrovně IIB, ale pro vodík, acetylen a disulfid uhlíku je vyžadována vyšší úroveň IIC. Pro ochranu proti výbuchu prachu stačí dosáhnout odpovídajícího stupně nevýbušnosti plynu a nejvyššího stupně prachu.
Existuje také kombinovaný typ hodnocení nevýbušných rozváděčů: ExdeIIBT4Gb.