Pevné izolační materiály pro vyšší bezpečnost elektrických zařízení

Na základě srovnávacího indexu sledování (CTI) lze pevné izolační materiály používané v elektrických zařízeních se zvýšenou bezpečností rozdělit do tří úrovní: I, II a IIa, jak je uvedeno v tabulce 1.9. Podle normy GB/T 4207-2012 "Metody pro stanovení indexů elektrické sledovatelnosti pevných izolačních materiálů" je uvedeno třídění běžně používaných izolačních materiálů, jak je podrobně uvedeno v tabulce 1.10.

Úroveň materiálu	V porovnání s indexem sledovatelnosti (CTI)
I	600≤CTI
II	400≤CTI＜600
IIIa	175≤＜400

Kromě této klasifikace materiálů musí izolační materiály splňovat také požadavky na provozní teplotu. Pokud elektrické zařízení se zvýšenou bezpečností pracuje za přípustných abnormálních podmínek ve jmenovitém provozním stavu, neměla by jeho maximální provozní teplota nepříznivě ovlivnit jeho mechanické a elektrické vlastnosti. Proto, stabilní teplota izolačního materiálu by měla být alespoň o 20 °C vyšší než maximální provozní teplota zařízení a ne nižší než 80 °C.

Úroveň materiálu	Izolační materiál
I	Glazovaná keramika, slída, sklo
II	Melamin azbest obloukově odolný plast, silikon organický kámen obloukově odolný plast, nenasycený materiál ze skupiny polyesterů
IIIA	Polytetrafluorethylenový plast, melaminový plast se skleněnými vlákny, epoxidová deska ze skleněné tkaniny s povrchem ošetřeným barvou odolnou proti oblouku.

Projektanti mohou vybrat vhodné izolační materiály na základě pracovního napětí elektrického zařízení a dalších souvisejících požadavků. Pokud výše uvedené materiály nevyhovují konstrukčním potřebám, lze zkoušet a třídit jiné materiály podle standardní zkušební metody (GB/T 4207-2012).

Je důležité si uvědomit, že "pevné izolační materiály" se vztahují na materiály, které jsou během provozu pevné. Za pevné izolační materiály se považují i některé materiály, které jsou v době dodávky tekuté a při aplikaci tuhnou, například izolační laky.