Teplotní klasifikace slouží jako kritický bezpečnostní ukazatel pro posouzení schopnosti vznícení hořlavých plynů a nevýbušných elektrických zařízení. Hořlavé plyny jsou rozděleny do šesti tříd podle teploty hoření, zatímco elektrická zařízení jsou rozdělena do šesti kategorií podle maximální povrchové teploty označené jako T1, T2, T3, T4, T5 a T6. Kritéria pro zařazení do skupin pro elektrická zařízení a hořlavé plyny se však výrazně liší.
Teplotní skupina | Zápalná teplota hořlavého plynu/℃ | Zařízení Vysoká povrchová teplota T/℃ |
---|---|---|
T1 | t≥450 | 450≥t>300 |
T2 | 450>t≥300 | 300≥t>200 |
T3 | 300>t≥200 | 200≥t>135 |
T4 | 200>t≥135 | 135≥t>100 |
T5 | 135>t≥100 | 100≥t>85 |
T6 | 100>t≥85 | 85≥t |
Princip teplotní klasifikace elektrických zařízení spočívá v tom, že nejvyšší povrchová teplota vytvářená zařízením by neměla zapálit okolní hořlavé plyny. Jinými slovy, nejvyšší povrchová teplota zařízení nesmí překročit teplotu vznícení hořlavých plynů.
Je důležité si uvědomit, že maximální povrchovou teplotou nevýbušného elektrického zařízení se rozumí nejvyšší teplota, které může být dosaženo na jeho povrchu nebo částech za normálních pracovních podmínek a za nejnepříznivějších schválených podmínek. Tato teplota by měla být schopna zapálit okolní výbušnou směs plynu a vzduchu.
Vzhledem k různým nevýbušným konstrukcím se maximální povrchová teplota může vztahovat na různé části zařízení. Může se jednat o teplotu na vnějším povrchu krytu, jako je tomu u elektrických zařízení odolných proti plameni, nebo o teplotu na vnějším povrchu pláště zařízení nebo některých vnitřních součástí, jako je tomu u elektrických zařízení se zvýšenou bezpečností nebo tlakových zařízení.