Zpočátku je důležité si uvědomit, že jak čistý metan, tak oxid uhelnatý jsou bez zápachu, zatímco bioplyn vydává nepříjemný zápach díky dalším plynům, což činí zápach neúčinným identifikačním nástrojem.
Vhodným postupem je zapálení těchto plynů a pozorování jejich chování při hoření. Při hoření metanu vzniká větší množství molekul vody než při hoření oxidu uhelnatého.
Zapálením každého plynu zvlášť a následným zakrytím plamene suchou, chladnou kádinkou se zjistí, že tvorba kondenzátu na vnitřní straně kádinky znamená metan, zatímco jeho nepřítomnost znamená oxid uhelnatý.
